hovorový
[hovoroviː]
přídavné jméno
1. (2. st. -vější)
takový, který se užívá v běžné, zejména mluvené komunikaci:
hovorový jazyk
hovorová řeč / mluva
hovorový výraz / obrat
Mluví hovorovou angličtinou.
Moderátor upřednostnil hovorovější tvar před tvarem knižním.
□ hovorová čeština
1. lingvistika vrstva spisovné češtiny bez prvků knižních, zastaralých nebo zastarávajících, používaná zejména ve veřejných neformálních a poloformálních mluvených projevech
2. jazykové prostředky češtiny používané v běžném dorozumívání, uživateli chápané jako stylově nižší, nespisovné ap.
2.
vztahující se k hovoru 1 (rozhovoru) • určený k rozhovoru:
Počasí je prý pro Brity hovorové téma číslo jedna.
Ve škole probíhaly kromě třídních schůzek i hovorové hodiny, kde s učitelem hovoří rodič samostatně.
Hovorová křesla jsou určena pro příležitostné posezení, nikoliv pro odpočinek, proto se často objevují ve veřejných prostorách.
3.
vztahující se k hovoru 2 (komunikaci prostřednictvím telefonu, počítače ap.):
zvýšený poplatek za jednu hovorovou minutu
Za držení hovorového zařízení hrozí řidičům na místě finanční postih.
V první fázi byly mobilní sítě koncipovány hlavně pro hovorové přenosy.
4.
vztahující se k hovoru 3 (mluvenému projevu):
Hlasatelé musí mluvit zřetelně, srozumitelně, běžnou hovorovou rychlostí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hovoroviː]
přídavné jméno
1. (2. st. -vější)
takový, který se užívá v běžné, zejména mluvené komunikaci:
hovorový jazyk
hovorová řeč / mluva
hovorový výraz / obrat
Mluví hovorovou angličtinou.
Moderátor upřednostnil hovorovější tvar před tvarem knižním.
□ hovorová čeština
1. lingvistika vrstva spisovné češtiny bez prvků knižních, zastaralých nebo zastarávajících, používaná zejména ve veřejných neformálních a poloformálních mluvených projevech
2. jazykové prostředky češtiny používané v běžném dorozumívání, uživateli chápané jako stylově nižší, nespisovné ap.
2.
vztahující se k hovoru 1 (rozhovoru) • určený k rozhovoru:
Počasí je prý pro Brity hovorové téma číslo jedna.
Ve škole probíhaly kromě třídních schůzek i hovorové hodiny, kde s učitelem hovoří rodič samostatně.
Hovorová křesla jsou určena pro příležitostné posezení, nikoliv pro odpočinek, proto se často objevují ve veřejných prostorách.
3.
vztahující se k hovoru 2 (komunikaci prostřednictvím telefonu, počítače ap.):
zvýšený poplatek za jednu hovorovou minutu
Za držení hovorového zařízení hrozí řidičům na místě finanční postih.
V první fázi byly mobilní sítě koncipovány hlavně pro hovorové přenosy.
4.
vztahující se k hovoru 3 (mluvenému projevu):
Hlasatelé musí mluvit zřetelně, srozumitelně, běžnou hovorovou rychlostí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)